Po dlouhé době jsem uchopil propisku a pustil se do psaní vlastní rukou. Tiše jsem se posmíval ostatním, jaké výtvory šíleného grafomana produkují. A teď padla kosa na kámen. Po třech letech, kdy nejsložitější rukou psaná věta byla „Jsem na telefonu“ a vše ostatní obstarávaly klávesy počítače, bojuji s únavou a nezvykem psát. Rozhodl jsem se neduhu mačkat jen klávesy zbavit. Budu psát více rukou. Musím si proto pořídit notebook s dotykovým displayem a softwarem pro rozpoznávání rukou psaného písma.

Máte pocit, že se o vás nezajímají, vyhýbají se vám a nikdo není schopen nic říct na rovinu? Jste smutní? Tak se běžte proběhnout se psem. Vůbec to nepomůže.