Narození, zrození. Úžasně složitý proces, který probíhá tak jednoduše.
V celé historii lidstva je narození významnou událostí, kterou oslavuje celá společnost. Možná i proto potence ovlivňuje místo na společenském žebříčku. Narození si pak většina lidí připomíná narozeninami – když už nic, tak se alespoň jedná o skvělou příležitost pro setkání s osobami, které známe.
Když mi bylo sedm nebo osm, odhalil jsem tajemství smrti. To spočívalo v zjištění, že smrt existuje. Tohle zjištění znervózňuje dost dospělých lidí, tím více takové malé dítě jakým jsem byl. Tyhle stavy jsem překonal za strašlivých nocí brekem, utěkem za rodiči (kterým jsem ale v té době prostě nedokázal vysvětlit proč se bojím usnout) a hlavně tunami chleba se sádlem a cibulí, ten vždy odvedl myšlenky někam jinam. Později se objevila Lenka Filipová s písní „Za všechno může čas“ a ještě dlouho mi trvalo, než jsem přestal mít husí kůži, kdykoliv jsem tu písničku jen zaslechl. Časem jsem se dopracoval k nebojácnosti. „Ve chvíli kdy se narodíš, jsi již v podstatě mrtev. Je to jen otázkou času.“
Narozeniny. Včera se mi tatínek vrátil později večer z narozeninové oslavy. Slavil společně se svými dvěma bratry, kdy nejstaršímu z nich bylo 50. Právě můj 50-ti letý strýc přijel také. Když ráno odcházeli, viděl jsem to, čeho si normálně nevšímám. Oba bratři odcházeli ulicí pryč, v záblesku momentu jsem je viděl jako staré. Prošedivělé vlasy, krok který má k pružnému jen daleko, vrásky. Z poloviny skutečnost, z poloviny představa budoucnosti. Vše je jen otázkou času.
0 Komentáře.