Už mě to v ní vážně … no, přinejmenším štve. S probíhajícím zkouškovým obdobím jsem prožíval těžkou krizi, chtěl jsem školu přerušit, ale spíš se na ní vybodnout. Být ve škole mě nijak moc nebaví, s příchodem práce mě to tam ani nijak netáhne. Říkám si – není to zas tak těžká škola, prostě se na to teď vykašlu, vydělám si nějakou tu korunu (ano, to je hóóódně velké lákadlo) a později si ten titul dodělám dálkově. Proč ne?
Spousta lidí mi to ale rozmlouvala. Vlastně všichni, kterým jsem se s tím svěřil. Říkal jsem si – no to jo, jim se to mluví, někteří se s vysokou školou nikdy nepotýkali.
Rozhodl jsem se to vyřešit jako člověk – budu se řídit radami starších. To málo co jsem během života pochytil je, že je hloupost ignorovat rady lidí starších než já, odhodit jejich zkušenosti a opakovat tak stejné chyby, to skutečně nechci. Takže ať je po „jejich“. Přestože sám stále příliš ve výhody nevěřím, dodělám tu školu. Prostě zatnu zuby a protrpím to.
Co mě z mnohých rozhovorů zaujalo:
0 Komentáře.