Poslední dobou si kupuji hračky, co jsem si vždycky chtěl pořídit. Minimálně projet se na kolečkových inline bruslích už pro mě teď není problém. Jen ta spanilá jízda se zatím nedostavila, pohyb kterýmkoliv směrem doprovázím mácháním rukou a připadám si jako obrovská vážka, co se nedokáže rozletět.
Další zajímavou věcičkou je webová kamera. Prostě jí dáte do zásuvky a připojíte kabelem k internetu. A je to. Vybral jsem si pěknou, dobré parametry, recenze, noční vidění … Záměr byl, že si jí nainstaluju do rohu pokoje a bude něco jako dohledová kamera a občas jí zaostřim na obličej při nějakém z videotelefonátů. Tak jsem také udělal. Kamerka vesele blikala a odesílala obrázky do internetu. Byl jsem nadšený. Konečně se můžu z práce podívat, co se děje v mém pokoji (Mám pubertálního bratra, takže teď i ukrutně vlezlýho. Co není v pokoji přibité, to může kdykoliv zmizet). Období technické slepoty. Prostě mám príma kamerku.
Druhý den začínají docházet souvislosti. Hele, koukal se někdo na ty stránky s obrázkem z kamery, když jsem spal? Nevím, která osoba by s chutí koukala, jak okolo šesté ráno vstávám, ale pro jistotu jsem odběhl do kouta, kam kamera nevidí a převlékl se z pyžama. Stále se mi kameru nechtělo vypínat, vždyť přeci tak pěkně bliká!
Ještě toho dne večer jsem jí vypojil. Rozhodně jsem se nechtěl zařadit mezi lidi, co svůj život streamují, na to si příliš vážím svého soukromí. Navíc už se mi nezdálo noční vidění až jako taková výhoda …
:-))