Dnes se ženil jeden můj kamarád a kolega z práce. A jak už to tak bývá, celá firma se vydala podpořit ho během obřadu.
Ale jakožto správní češi jsme celou akci pojali s trochou nadsázky, recese a pravděpodobně i snahou způsobit prarodičům infarkt. Cíl: být v 11:30 na radnici.
V půl jedenácté se v práci začínáme všichni oblékat. Fasují se protichemické obleky, gumové rukavice, plynové masky a dýmovnice. Naskáčeme do aut a vyrážíme oblažit snoubence i svatebčany naší přítomností.
Po příjezdu se na radnici skupinka bíle oblečených osob v plynových maskách ptá kolemjdoucí úřednice, kde že je ten problém s chemikáliemi – ta jen nevěřícně zírá a zavádí nás kamsi do kanceláře na nějakou schůzi – rychle mizíme.
Během vlastního obřadu oddávající předčítá připravenou řeč, rychlé pohledy na naší skupinku (spokojeně chrochtající do masek) nezůstávají bez následků, zdvižené koutky dávají tušit, co se v její mysli odehrává…
Mohu s hrdostí říct, že jsme opravdu soudružná firma a jedním z spojujících prvků je soutěž, jak dlouho vydrží ženich/nevěsta mlčet, než řekne Ano. Náš borec vydržel úctihodných 5 sekund! Neberte to na lehkou váhu, v určitých situacích se dokáže sekunda vléct jako roky, výkon to byl skutečně vynikající.
No nebudu napínat – tady je pár obrázků, více jich bude určitě v galerii
0 Komentáře.