Tenhle rok se snažím hodně změnit. Hlavně se otevřít, dát sebe a přestat být tak tajnůstkařský. Proto jsem se rozhodl podělit o jeden ze svých intenzivních zážitků – své „poprvé“.
Vlastně to byla spíš náhoda. Byl jsem ten večer s kamarádem posedět v hospůdce, připít si na zdraví jeho nově narozeného potomka. Z Prahy to mám domů ještě nějaký ten kousek autobusem, takže jsem vyrazil: směr Hradčanská.
A tam jsem jí uviděl. Vše bylo dílem okamžiku, zastávka nezastávka, za chvíli jsem se do ní zabořil, trochu zavrtěl. Spal v ní a užíval si to. Po chvíli vyrušení nějakou ženskou, co procházela okolo, jsem se vrátil k tomu, co jsem začal …
Mlha mi halila výhled. CINK! Příští zastávka Stochov – Slovanka! Co to sakra? Já jsem v tý sedačce vážně usnul!
Těžce jsem se vzpamatovával, po 25 letech jsem poprvé přejel cílovou zastávku a ocitl se uprostřed noci v polích, daleko od civilizace, další autobus za 6 hodin. Poprvé je nanic. Už nikdy nechci víc. Neusínejte v sedačkách.
A tento příběh se minulý týden opravdu stal.
0 Komentáře.