Antiluminiscent

Právě jsem dočetl. Bleah. Mno, vypůjčím si příspěvky z jedné diskuze:

Čtenářka A:

…Kniha je stejně jako předešlé naprosto skvěle napsána. Popisy bojů nemají chybu – každý pohyb, každý úder je popsán.
…

následně reaguje čtenář B:

… tak tim si me odradila navzdy… :O))

… tak jsem si rikal ze bych nekdy mohl i tuhle Popovou Fantasy zkusit jen tak z klinickeho zajmu… :O)) Po tohle tvem ‚varovani‘ snad radej ani ne…. definitivne.. :O))

Nezbývá, než souhlasit – tedy s čtenářem B. Jak se proboha mohlo něco tak hroznýho stát bestsellerem? Už jsem kvůli tomu jednou prskal, uplynulo pár měsíců a z „klinického zájmu“ jsem přečetl i díl třetí.

Po prvních řádcích, kdy je jedna kapitola věnována rekapitulaci předchozích dvou dílů, jsem se osypal pupínky i na místech, o kterých jsem netušil, že je mám. Ihned jsem si vzpomněl, proč se mi to tak nelíbilo. Statistiky říkají, že čtenáři fantasy a sci-fi jsou převážně inteligence vyšší, než průměrné. Tahle kniha s takovými statistikami asi řádně zahýbe. Nic proti.

Christophere Paolini, prosím, nepiš už nic! Toaletní papír už vynalezli a dokonce měkčí …