Nejdřív si dovolím odkaz na jeden článek – Zlatá pravidla pro život s „ajťákem“ ze serveru super.cz
A rovnou si půjčím komentář kamarádky E. : „a až na to poslední bych tě asi udupala :D“
Jo, „jsme“ prostě veselá a hravá banda. Trochu s tím souvisí taková úsměvná událost, která se mi nedávno stala. Kdo mě zná, ví, že jsem stejně zdatný kutil asi jako Tim Taylor. A že moje schopnosti občas končí u výměny žárovky (proto mám dva roky v pokoji pouze prázdnou objímku bez žárovky a světlo obstarává display notebooku).
Jednoho krásného dne jsem se rozhodl vyvětrat hlavu a že tedy na noc zmizím pryč. Našel jsem si nejbližší autopůjčovnu, vzal auto a vyrazil. V cíli jsem na chvíli podlehl panice, že je upuštěné přední kolo, jestli není píchlé a jak bych ho sakra vyměnil? Naštěstí se obava ukázala lichá a tak jsem v klidu usnul s hvězdami nad hlavou.
Ráno návrat do práce, cestou se stavit na benzínce doplnit nádrž a vrátit auto. Ale ejhle, ono to jaksi nešlo. Ježdění mi jde, to zase jo, ale jak se do toho sakra leje benzín? Ano, díru jsem našel, sice na druhé straně než jsem byl u stojanu, ale problém byl ji otevřít. Měl jsem odemčíno, v krytu žádná klíčová zdířka, omačkávání všech stran nepomohlo. A tak se pán všeho tvorstva po deseti minutách obskakování auta u rušné benzínky sebral, nasedl a odjel. Bez benzínu.
A morální poučení? Ta bílá fábie měla otevírání otvoru pro nádrž v prahu dveří u řidiče.
Nic si z toho nedelej, ja jsem malem dopadnul uplne stejne, kdyby se mnou na benzince nebyla ma nastavajici – technicky zdatnejsi – zena 🙂
Život s IT typem kluka mě naučil samostatnosti do té míry, že nyní potřebuji v bytě pouze plynaře a jinak vše zvládám sama (samozřejmě kromě správy počítače).
S benzínem to můj bývalý vyřešil tak, že mi půjčil auto s prázdnou nádrží, takže jsem ho musela dokonce benzínce sama dotlačit.