PPS:příští blogspot je s drobným věnováním pro tebe
Slíbil jsem věnovat následující blogspot. Zářná noční myšlenka, chvíle, kdy vše bylo jasné, ale neměl jsem dost papíru, abych si to poznamenal. A poté prázdné ráno s pocitem, že všechno zmizelo.
Říkal jsem si, že nemůže být tak těžké sledovat své vlastní myšlenky, takže jsem prohledal záznamník a poslechl si vzkazy, které si občas nahrávám. Žádný vzkaz, který by mě přivedl na stopu, jsem si nezanechal. Je těžké sledovat vlastní myšlenky.
Začal jsem tedy znovu, stavěl na pocitu a obaloval ho slovy, která měla zachytit tvar a pohyb, prchavost, nutkání udržet čas; každý pokus končil v koši, protože to prostě nebylo ono, jen hromada slov bez obsahu, pocit už byl dávno někde jinde.
Už kolikrát jsem si říkal, jak člověk pozná, že je šílený? Asi podle přátel. Takže jsem si „vybudoval“ ochranku z lidí mě blízkých, kdy opatrně sleduji, jestli se moc nevzdaluji, nebo nejsem naopak moc blízko.
Non, je ne regrette rien. Ničeho nelituji. Jen některé zkušenosti jsou příliš drahé, obzvláště ty, které nezískáme. Mrzí mě, že mám jen jeden život na to, udělat některé chyby a jiné nestihnu ani udělat. Omlouvám se tedy za všechno, co jsem neudělal. A i za to, co neudělám. Víc věnovat nemohu.
A ten pocit? Nemám pro něj slova. Prozatím musí zůstat uvnitř mě a tak nějak okolo.
0 Komentáře.