Držák – tohle slovíčko se stalo mnohoznačným kdysi dávno v práci.
Za jednou holkou tam chodil její kluk a neustále „obtěžoval“ s odchodem. Malá výměna názorů, ona že ještě nemůže, on že už měli být někde jinde. Kolegyně to vyřešila poměrně elegantně – něco mu vrazila do ruky se slovy „Na, podrž to!“. A on, jako správný přítel, stál a držel. Tato situace se postupně začala opakovat každý týden, znova a znova. Objevil se Držák. (Jsou spolu stále, o tom jak ona přiběhne na jeho zapískání – doslovně – až někdy jindy .)
Dalším příběhem je hentýoný. Zda je slovo z moravy a vzniklo jako složenina, či se prostě jen tak někdy vylíhlo .. nevím. Každopádně se opět stalo náhražkou pravého jména. Moje paměť nebyla schopna udržet jediné křestní jméno nějakého kluka, kterého mi představila kamarádka, že s ním chodí. Stal se prostě Hentýoným, časem je Hentýoný spíše rolí, než konkrétní osobou. Proběhla výměna partnerů, Hentýoný se stal Petrem (konečně si pamatuji jeho jméno, i když on sám se mi už začíná připomínat jako Hentýoný; podezírám své Freudovské ego ze záměrného vymazávání jmen…), nový přítel je prostě ten „nový Hentýoný“.
Je zajímavé pozorovat, jak se někdo stává Hentýoným (Viď Petře – pozdravuj Ivu). Až se někdy ocitnete v situaci, že vám partnerka vrazí cosi do ruky a řekne „Na, podrž to!“, pak se pousmějte – gratuluji, stali jste se Držákem.
0 Komentáře.