Nedávno jsem viděl takovou perličku. Posaďte se tedy a zaposlouchejte do příběhů tisíce a jedné blbosti.
Mám rád saunu. Klasickou i parní, ale většinou chodím pouze do těch druhořadých, které jsou nalepeny jako lákadlo pro návštěvníky k různým akvaparkům. Jsou to takové ty malé přetopené pokojíčky, kde je kvůli bezpečnosti maximální teplota nula-nula-nic a aby toho nebylo málo, tak tam ještě chodí lidé větrat. Prostě nějaká trubka vejde, pěkně pomalu, nechává dlouho otevřeno a větrá. Já mezitím skřípu zubama, že mi táhne do pokoje a pracně vydobyté teplotní stupně se ztrácí v nenávratnu.
Nedávno jsem narazil na zajímavý kousek. Malá saunička, tak pro 6 lidí. Poměrně zajímavě architektonicky řešená – měla dvoje prosklené dveře. Nevím proč, podezírám návrháře ze zvrhlosti. Pravděpodobně asi proto, aby se tou saunou dalo procházet, nebo udělat průvan, když už je tam opravdu vedro (čti: nad 60 stupňů). Naštěstí byly jedny z dveří zamčené. Ale to nijak nezmenšovalo průvan při zemi, protože větrací škvíry pod dveřma by neutěsnila ani tuba technické pěny.
A teď k těm záškodníkům: proč si myslíte, že jsou ty dveře skleněné? Někdo by řekl, že je to proto, aby bylo vidět dovnitř. A teď se vžijte do role Trubky. Prostě k těm dveřím přijdete, podíváte se zkrze ně dovnitř, jestli je volno. Vidíte, že není, takže dveře pro jistotu otevřete a podíváte se dovnitř, jestli to sklo nějak nezkresluje… To je trubka č.1. Ale existují i větší experti. Ti přijdou, otevřou dveře dokořán a zkontrolují, zda je dost místa. Pokud ano, pak drží dveře stáááále otevřené a volají na kamaráda, ať teda jako jde, že tam je dost místa. No jo, jenže ten je ještě daleko ve sprchách a chvíli trvá, než dorazí… Teplota v „sauně“ se dostává na úroveň vlahého jarního večera a mě stoupá tlak…
0 Komentáře.