Včera jsem jel z práce domů autobusem a na jedné ze zastávek nastoupil jakýsi človíček a přisedl si. Nic světoborného ani novátorského, v podstatě naprosto normální věc, která ani za zmínku nestojí.
Co mě však zaujalo, byla mince, která mu během usazování upadla. Koruna. Na kraj pod tu samou sedačku, na které nakonec seděl. Člověk pád jeho draze vydobyté mince zaregistroval, ale nijak to neřešil. Je to jen koruna.
V autobuse toho člověk nemá cestou moc na práci a tak se mé myšlenky vydaly v mezičase na vandr. Dohadoval jsem se sám se sebou, proč tu korunu nezvedl. Jestli jí opravdu viděl, nebo se mi to jen zdálo a že jí přehlédl. A co to vlastně pod tou sedačkou teď je za poklad. Měl bych mu to říct, nebo jí sebrat a vrátit? Ale je to jen koruna.
Minimální mzda činí zhruba 50 korun na hodinu. No … řekněme, že jste ve vatě a vyděláte si stovku za hodinu. Pak vám trvá 36 sekund, než si vyděláte jednu korunu.
Během 36 sekund uběhnete 200 metrů. Ten samý čas může znamenat rozdíl jestli ráno stihnete autobus. Během 36 sekund se můžete usmát na pěknou holku a vrazit jí takovýho hubana, že se vám oči protočí.
V autobuse na podlaze pod tou sedačkou ležel celý život. Jedna koruna. Vědomě zapomenutá. Jsou to právě maličkosti, na čem záleží.
0 Komentáře.