Udělal jsem si novou kategorii, kde chci pár větama představit nějakou záhadu, něco co se děje každý den a nikdo vlastně neví proč.
Tak tedy první záhada: Proč pokaždé, když jdu hrát squash a je prázdná šatna, tak spoluhráč dostane skříňku hned vedle? Copak jsou tam jen dvě blbý skříňky? Alespoň nechat jednu nebo dvě volný, aby jsme se neprali o místo, vždyť je celá šatna prázdná …
Narození, zrození. Úžasně složitý proces, který probíhá tak jednoduše. Číst dále »
v průměru vystavím pouze jeden post ze tří? Snažím se psát alespoň trochu smysluplně, a tak velká část příspěvků končí v koši…
8.prosince 2005 kdesi daleko v Parlamentu České republiky, konkrétně v Poslanecké sněmovně, je projednáván návrh na vydání zákona o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů – druhé čtení. Začíná podrobná rozprava, jako první přichází s pozměňovacím návrhem poslanec Tomáš Dub.
Třeba se to ujme. No nebylo by to skvělé? Koneckonců jsme přeci moderní společnost.
V místnosti se povaloval cigaretový kouř. Skupinky lidí se přesouvaly sem a tam, v popředí byla slyšet hudba (tak hlasitá, že hrát jen v pozadí nevydržela). Přichází další osoba. V tom se zastavil čas.
Všimli jste si, že v některých chvílích si najednou vzpomenete na milion a jednu věc? Takové ty drobné myšlenky, kdy si říkáte nesmím zapomenout na tuhle záležitost – a pop – o půl minuty později nevíte co „to“ bylo, jenom že „to“ něco mělo být. Až takhle poztrácíte milion a jednu myšlenku – ozve se plop – a jsou zpět. Všechny. A najednou.
Čas se opět rozběhl. Tedy on běžel celou dobu, jen hodiny zůstaly stát.
Včera jsem se zúčastnil jedné menší soukromé oslavy, z které jsem si přinesl mnoho zajímavých zážitků. Číst dále »
Blíží se mi rozhodující zápas ve squashi s mým kamarádem, možná proto jsem se rozhodl zapracovat na své fyzičce. Naordinoval jsem si běhání, plavání a lehké posilování. Plus večer skleničku červeného vína, abych posílil i své zdraví.
Včera jsem se účastnil jedné drobné oslavy – jak už se tak stává, zábava se protáhla až do ranních hodin. Večírek končil, v restauraci nikdo kromě nás nebyl, zúčastnivší se osoby plánovaly odchod domů. Až doteď nic neobvyklého, ovšem zaskočila mě kamarádka, která vyrazila na toaletu s kartáčkem na zuby a odůvodněním, že je stejně ráno. Já hlupák jsem si doteď nebral do hospody kartáček. Příště budu připraven.