Zfetovaný řepkou, kukuřicí, vůní lesa i hvězdnou oblohou.
Právě jsem dorazil domů, po dlouhé době opět na kole. Přes pole, lesy, luka – českou krajinu. Plný dojmů, ochlazený teplým vzduchem, jaký nabízí jen léto.
A napadá mě – co je to ta Sisyfovská práce? Není to marnost jako taková, nejen práce, ale jakéhokoliv úsilí? Snaha dosáhnout nejen pracovního úspěchu, ale třeba i pouhé pochvaly? A tak ležím. A čekám. Na zprávu, která nepřijde. Zítra (tedy vlastně dnes) vstanu a budu se opět snažit. Aby ta zpráva zase nepřišla.
Znáte Béďu Pařmena? Ne? To nevadí. Já stejně vstanu ráno v půl šesté a vyrazím zářit. Nasadím si černé brýle, schovám se a budu ten kámen valit dál.
Neznám Béďu Pařmena, ale miluju zfetování řepkou, kukuřicí, vůní lesa i hvězdnou oblohou 🙂 Když necháš ten kámen chvilku ležet a budeš se dívat na nebe, uvidíš padat spoustu hvězd…