Jako malý děti …

Podezřívám se, že se chovám jako malé dítě. Pokud vidím někoho jiného, jak něco má, tak to chci taky. Ale vím, že ve chvíli, kdy onu „hračku“ získám, tak nebudu vědět, co s ní. A to se hračkám nedělá.

Funguji jako matematik z toho známého vtipu:

Matematik, fyzik a inženýr se jdou na noc ubytovat do hotelu. V noci je ale probudí kouř a zjistí, že v pokoji hoří. Co udělají? Inženýr vezme kyblík, natočí do něj vodu, uhasí oheň a jde spát. Fyzik vezme tužku a papír, zečne řešit složité diferenciální rovnice, aby spočetl, kolik je potřeba vody na uhašení ohně, vyjde mu 6,5366667 litru, vezme kyblík, natočí do něj přesně 6,5366667 litru, uhasí oheň a jde spát. A matematik? Tak ten dojde ke kohoutku, pustí vodu, zase ji zavře a jde spát, protože zjistil, že řešení existuje.

Ve chvíli, kdy si myslím, že něco je možné, pak už to prostě nepotřebuji udělat.

Občas je skutečně cesta důležitější, než cíl.

Přidat komentář

2 Komentáře.

  1. uz nasi babickove a dedecky rikavali, ze cesta je cil.. a stari a moudri a mrtvi lide maji dycky pravdu

  2. jsem rád, že jsi k tomu závěru došel a že jsem ti to nemusel vysvětlovat jak malému Jardovi 🙂
    Není to nic neobvyklého, spoustu podobných příkladů lze najít třeba i ve zvířecí říši např. kotě s mašlí, ten lov je pro něj nejzábavnější.

Přidat komentář


Upozornění - Můžete použít tytoHTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*