Antiluminiscent

Tak tohle byla těžká životní zkušenost. Ač jednou ITákem – všude ITákem, tak to zrovna nebyl jednoduchý úkol.

Našel jsem si na internetu inzeráty, které jsem dokázal naplnit a líbily se mi a odpověděl na ně. Pro tyto účely jsem si připravil strukturovaný životopis v EU stylu, který vznikl jako překlad mého normálního životopisu. První překážka byl „cover letter“, což je jakýsi doprovodný dopis, motivační či tak něco. Na většinu inzerátů jsem tak do něj vepsal jméno, že jsem tu na vízum do tolikátého a tolikátého, stálé bydliště nemám a jsem ochoten se přestěhovat a pozdrav. Přiložit strukturovanej životopis a poslat.

Den, dva .. nic. Týden, nic … Tak jsem rozeslal další dávku. Týden .. nic. Pak přišla odpověď, jako že teda děkují za zájem, ale že našli vhodnějšího kandidáta. To, že jsem ten samý inzerát našel další den na internetu znovu, mi nijak na optimismu nepřidalo.

Poučení: přizpůsob se! Po dalších několika odmítnutích (pokud vůbec odmítnutí přišlo a nebyl jsem jen ignorován) jsem si říkal, že je opravdu něco špatně a propadl strachu a smutku, že to teda asi nepůjde. Což by nebylo vůbec fajn. Takže .. předělat životopis, zjistit víc, jak se tady vlastně shání práce, změnit přístup, aby byl blíž Novozélanďanům. A být drzejší. Takže jsem na jedno z odmítnutí odpověděl, že jim děkuji za odpověď, že pokud by sháněli někoho s mými schopnostmi, tak se mi mají ozvat a že přikládám novozélandský životopis. Do pěti minut mi volali zpět, kdy mohu na pohovor, že představuji osobu, kterou shání. Jo, prostě šaty dělají člověka a pěkný životopis také není k zahození.

Hodně cenná zkušenost pro někoho, kdo je zvyklý na pracovní trh, kde na jednoho uchazeče připadají tři volná pracovní místa. Chyběl mi strach a skromnost, nicméně život mi to s grácií sobě vlastní pěkně omlátil o hlavu.

Včera jsem mluvil u piva s jedním Čechem, co jsem ho tu náhodně potkal a vyprávěl mi něco podobného (doma šéfoval 80ti lidem, tady týden myl zadarmo nádobí v hospodě, aby vůbec tu práci dostal), použil při tom pěknou větu: „Naučilo mě to zase koukat trochu na zem a nemít ten nos tak nahoru“.