Antiluminiscent

Došel jsem k závěru, že jsem dost starý na to, abych si začal budovat obchodní značku.

Tedy – začal jsem s tím již kdysi dávno, ale pomalu a opatrně. Ale zpět k tématu – co vlastně myslím budováním vlastní obchodní značky? Chci dosáhnout toho, aby se při vyslovení mého jména v profesních kruzích ozvalo: „O tom jsem už slyšel, prej je docela dobrej.“ Nebo ještě lépe „Toho znám, byla radost s ním spolupracovat“. Nechci si hledat práci, chci, aby si práce hledala mě a já si mohl jen vybrat. Ale to bude ještě běh na dlouhou trať …

Co mě k tomu přivedlo? Pěkně to shrnuje článek The Ghost Who Codes: How Anonymity is Killing Your Programming Career. Pro neanglicky čtoucí (a ty líné) shrnu obsah do pár vět: být dobrý nestačí. Člověk musí být dobrý a dát to o sobě vědět. Musí o něm být slyšet. Dělám práci, kde jsem jedním z týmu, pracujeme na větších projektech a výsledný produkt je tak výsledkem anonymních pracovníků, prezentovaný společností. Vizitkou je tak pro potencionálního zaměstnavatele pouze můj životopis a slovo, že jsem si jeho obsah nevymyslel. Popřípadě reference, které musí ověřovat.

O tom, že to jde a že to jde rychle vypráví Iris Classon, která se během roku vypracovala z neznalosti programování na osobu, která je zvána na konference, aby tam vyprávěla, co a jak dělá. To není styl, kterým bych se chtěl vydat, ale ukazuje to, čeho lze dosáhnout.

Chci být filmovou hvězdou svého oboru. Budu na tom pracovat a chci, aby mé jméno samo o sobě bylo zárukou dobré práce. Je na čase přestat být tím klukem z vesnice, kterého všichni znají, že dělá s počítačema a mohl by tak opravit i tu sousedovu kraksnu. Vesnice je mi malá, vítej světe!