Tenhle rok se snažím hodně změnit. Hlavně se otevřít, dát sebe a přestat být tak tajnůstkařský. Proto jsem se rozhodl podělit o jeden ze svých intenzivních zážitků – své „poprvé“.
Číst dále »

Tak jsem ukončil školu. Sice ani ne zdaleka tak, jak bych si představoval – poslední zkouška a neudělal jsem ji. Takže sbohem školo, snad se uvidíme jindy, škoda.

Nicméně kondolence nepřijímám, když jsem se naposledy díval, ještě jsem žil. Tímhle nic nekončí, ba naopak – mám pocit, že teprve začínám.

Poslední dobou si kupuji hračky, co jsem si vždycky chtěl pořídit. Minimálně projet se na kolečkových inline bruslích už pro mě teď není problém. Jen ta spanilá jízda se zatím nedostavila, pohyb kterýmkoliv směrem doprovázím mácháním rukou a připadám si jako obrovská vážka, co se nedokáže rozletět. Číst dále »

Vždycky jsem si říkal, jak pěkně vypadají studentské protesty. Takže je klidně možné, že si v následující době nějaký zkusím. Číst dále »

Název asi nejznámější písničky od zpěvačky Édith Piaf, v překladu „Ne, ničeho nelituji“.

Proč to píši? Protože jsem zase měl čas chvíli přemýšlet a nemohu než souhlasit. Nelituji žádné z věcí, které jsem kdy udělal, byť nebyly zrovna nejlepší. Teď bych konal lépe, ale nelituji toho.

Na druhou stranu je mi líto všeho, co jsem neudělal, k čemu jsem nenašel dost odvahy.

Již je tomu nějakou chvíli, co jsem měl narozeniny. Číst dále »

„Pojď dál. Ale nelekej se, mám tu trochu bordel…“ Číst dále »

Konečně jsem rozšířil seznam svých miláčků o fotoaparát. Né že bych uměl nějak dobře fotit, ale občas se nějaká ta obrazová dokumentace hodí. Odteď mě bez něj už asi neuvidíte.

V pravém sloupci tedy přibyl odkaz na internetovou galerii. Poslední krok k uvedení sebe na internet, doteď jsem fotky své osoby na internetu důsledně tajil, voilá … A nebojte se, budete tam také.